Luxman M-800A

Japonskou značku Luxman asi netřeba blíže představovat, měla od roku 1925 dost času se zapsat do všeobecného povědomí. Patří tak k těm jasně nejstarším kontinuálně (a zjevně i úspěšně) fungujícím firmám na trhu – první „opravdový hifi" model sice přišel až v roce 1958, po dlouhém období výroby součástek a rádií. Když už ale Luxman stvořil high fidelity přístroje, tak jak je definujeme z dnešního pohledu, vzal to pořádně zhurta. Tamní inženýři například jako první použili negativní zpětnou vazbu, to jen pro dokreslení statutu jednoho z nejzkušenějších výrobců.

Navzdory tomu, že v katalogu firmy najdeme dnes několik špičkových SACD přehrávačů či převodníků, sluchátkové a přenoskové zesilovače, gramofony či kabely, tohle vše hraje jen jakýsi kompars, jakési doplnění k tomu, co udělalo z firmy Luxman to co je dnes, tedy legendu – k zesilovačům. Právě zesilovače jsou tím, oč jde u Luxman v prvé řadě, chtě nechtě. Jejich krásné tvary a střízlivý, avšak nezaměnitelný vzhled dělají svoje. Nemluvě o vždy a všude chválených zvukových kvalitách.

Mimo ikonických integrovaných zesilovačů má Luxman pro náročné připravenu také řadu dělených modelů. Nám se dostalo možnosti vyslechnout druhý nejvyšší koncový zesilovač, určený pro dvoukanálovou reprodukci. Na rozdíl od modelů s nižší pozicí, které vychází ze zmiňovaných integrovaných řešení, čerpá model M-800A z konstrukce monobloků B-1000f – ty si firma nadělila k 80. výročí své existence a jsou vyjádřením veškerých technických schopností jejích inženýrů. V zesilovači M-800A použité technologie vývojáři sloučili do jediného šasi a mírně zjednodušili součástkovou základnu, neb u dvoukanálové koncepce je oproti monoaurálnímu přístroji mnoho prvků sdílených. Základní obvodová filozofie ale zůstává.

Vlastně nejen obvodová – již od pohledu je vidět, kde se designéři Luxman M-800A inspirovali. Nejvíce viditelné je to na čelní stěně, kde skutečně masivnímu čelnímu panelu dominuje prohlubeň s panelem, v němž kromě loga najdete i stavové LEDky. Jakoby na pozadí vpravo a vlevo svítí žluté pruhy, fungující jako vertikální VU měřáky. Jejich tlumené, klidné světlo působí ve zšeřelém interiéru až hypnoticky. Až strohou jednolitost předního panelu rozbíjí už jen dva maličké spínače a jeden větší – ten slouží k zapnutí a vypnutí přístroje, o čemž nás informuje drobounká světle modrá dioda. Ne o moc větší, než právě ona dioda jsou i zmíněná tlačítka – první je označena jako „balance", druhé jako „display" a v podstatě na ně můžete s klidným svědomím zapomenout. Ten první přepíná na symetrické vstupy, ten druhý utlumuje a následně vypíná podsvícení, to jen pro úplnost.

Zadní stěně (vzhledem k velikosti zesilovače to nelze nazývat jinak než právě „stěna") dominují jednoznačně čtyři reproduktorové terminály, které svou robustností patří na špičku produkce bez ohledu na cenu. Rozhodně se nemusíte bát, že vidlička, banánek či volný vodič se kdykoliv uvolní. Uprostřed pak jsou vstupy – levý a pravý kanál je k dispozici jak v podobě nesymetrických RCA, tak plně symetrických XLR konektorů. Pod nimi je ještě ne úplně běžný zemnící kolík. Ještě o kousek níže v jedné řadě najdeme spínač hlavního napájení, zásuvku průběžný drát a indikátor fáze, který vám pomůže nastavit systém optimálním způsobem. Vše doplňují ještě přepínač BTL („Bridge-tied load"), který spojí oba kanály a udělá z M-800A plnohodnotný monoblok (byť BTL mód vždy půlí tlumící faktor a má i další nevýhody). Na druhém konci pak v podobě zásuvky RJ-45 najdete vstup vzdáleného dálkového ovládání.

I vnitřní rozložení a provedení je jednoduše nádherné. Kromě přísně symetrického rozložení prvků si hned všimnete hlavně robustních oddělovacích přepážek mezi jednotlivými sekcemi, díky nimž je vzájemné elektromagnetické rušení minimální. Prostor je v pravolevém směru rozdělen zhruba na třetiny, prostředek zabírá obrovské a zapouzdřené trafo (o kapacitě gigantických 1 400 VA a špičkovým maximem dokonce 2 800 VA, mimochodem fyzicky odtlumené) s čtveřicí neméně gigantických filtračních kondenzátorů (celková kapacita 80 000 uF). VVždy dobrou polovinu ve zbývající třetině zabírá fortelný chladič, na němž je na každé straně celkem 16 tranzistorů (4 paralelně řazené tranzistory x 2) a dalších součástek. Celé obvodové řešení tak působí velice organizovaně a přehledně.

Kostka M-800A je jednoduše působivá, jak už se dá od přístroje s vahou téměř 50 kg očekávat (i když jí soustředí do poměrně kompaktních rozměrů 44 x 22,4 x 48,5 cm (š x v x h)). Při plném výkonu vám také ze zásuvky odebere až 500 Wattů, aby s jejich pomocí vygeneroval výstupní výkon 60 Wattů na kanál v čisté třídě A do zátěže 8 Ohm. V zátěži poloviční je to pak rovný dvojnásobek, v můstkovém propojení pak rovných 240 Wattů. Impulsní výkon činí 480 Wattů na kanál do zátěže 1 Ohm, což je rozhodně velice slušná hodnota. Hrát budete moci také dostatečně nahlas, zisk koncového stupně je 29 dB. Zesilovač je podle parametrů i slušně rychlý, v úzké toleranci -0,2 dB pokrývá slyšitelné pásmo 20 – 20 000 Hz, s poklesem -3 dB pracuje ale už s rozsahem 0 – 130 000 Hz. Celkové harmonické zkreslení při plném výkonu v celém pásmu 20 Hz – 20 kHz činí méně než 0,1%, na referenčním kmitočtu 1 kHz se taktéž při plném výkonu pohybujeme pod 0,009%. Odstup signálu a šumu je větší, než 117 dB, opět excelentní hodnota; stejně jako tlumící faktor 700, který zaručí perfektní kontrolu reprosoustav.

Zmiňovaný výstupní výkon má na každém kanálu na svědomí 16 výkonových bipolárních tranzistorů v zapojení 4 Prallel Push-Pull x 2. Napájení vedou sběrnice z měděného plechu, signál pak dráty z bezkyslíkaté mědi o čistotě 99,9999%. Tedy tam, kde signálovou cestu netvoří z obou stran tlustou vrstvou (100µm) pozlacené cestičky bez ostrých zalomení na masivních PCB deskách. Celé obvodové řešení má zpětnou vazbu realizovanou řešením ODNF verze 2.3A (Only Distortion Negative Feedback). Jde o evoluci dobře známého řešení celkové zpětné vazby, která je patentem firmy od roku 1955, jak jsme už ostatně říkali. Velká část použitých součástek je vyráběna na zakázku, asi není třeba říkat, že montáž probíhá kompletně ručně v Japonsku a výrobek je tak skutečně exkluzivně přesný.

Zesilovač M-800A jsme poslouchali v Havířově ve studiu Valdy Navrátila, kde mu společnost dělaly SACD přehrávače Luxman D-05 a D-08, stejně jako koncový zesilovač M-600A. Řídil je vždy předzesilovač C-600f. Poslouchali jsme pak přes vynikající Sonus Faber Olympica I a Franco Serblin Accordo. Základem bylo precizní napájení, hlídané filtrem IsoTek Aquarius a kabelem IsoTek DC Syncro. Signál z přehrávače do řídícího zesilovače vedl zakázkový Neyton Frankfurt s nejvyšším modelem koncovek Furutech, do koncového stupně XLR Crystal Cable Standard nebo Siltech Classic 330. Do reprosoustav pak signál dovedl Crystal Cable Piccolo.

Skladba „Flim Bob Diddley" od Flim & The BB´s („Vintage BB´s" | 1991 | dmp | CD-486) se nám svou jemností a pohodou líbila už v podání koncového zesilovače M-600A, ale zvuk M-800A, to je jednoduše úplně jiná třída a rozdíl vás až zaskočí. Rozhodně pozitivně. Zvláště bas je nádherně definovaný a objemný; nepatří k suše studiovému, ale rozhodně spíše k muzikálnímu konci spektra. Kontrabas ve skladbě je velmi hezký, soudržný a energie zesilovače jej propasíruje i skrz měniče kompaktních reprosoustav ve skoro plné velikosti. To svědčí o prvotřídní kontrole zvuku. Což potvrzuje i příkladná organizace zvukové scény, jisté a konkrétní lokalizování nástrojů i jejich jednoznačná a přirozená separace.

Sbor Benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos nám přinesl další hudební potěšení. Jejich „Spiritus Domini" z desky „Chant" (1994 | MFSL | UDCD 725) je plná živých, barevných a nádherně prokreslených vokálů, jimž je perfektně rozumět. Může za to velmi jemné a bohaté podání, v němž nenásilně a poklidně vyplouvají detaily – velice přirozeně tak působí třeba dozvuk chrámového prostředí. Nemáte také pocit, že by na vás zvuk jakkoliv tlačil či akcentoval některou část frekvenčního spektra. Z reprodukce dýchá také příjemná vřelost, typická pro dobře navržený zesilovač, pracující v čisté třídě A.

Watersova „Amused to death", závěr stejnojmenného alba (1992 | Columbia | 468761 2), nabízí obzvláště excelentní reprodukci Rogerova vokálu – ten díky skvostnému sejmutí působí téměř perfektně přítomným dojmem. Svůj podíl na tom má i hladký, klidný přednes – syntetické zvuky jsou tvrdé a jasné, přitom ale zcela prosté agresivity. Stejně jako rány do bubnů; dopad paličky na membránu způsobí jednoduše precizně řízený výbuch zvuku s velikou energií, ani v hlasitějších polohách necítíte blížící se limit konstrukce a součástek – stále zůstává veliký nadhled a poctivá dynamická rezerva. Celková harmonie a plynulost vás vtáhnou s nemilosrdnosti Charybdy, polykající půlku moře. Intenzita ve vrcholném momentu ukazuje na silné charisma Luxman M-800A, které vám dokáže zvednout chloupky na rukách.

I když je trochu neférové srovnávat M-800A s o polovinu levnějším M-600A, bylo to právě bezprostřední přepnutí mezi těmito dvěma modely u skladby „My Mini and Me" od Gwyneth Herbert („Clangers and Mash" | 2010 | Naim Edge | naimcd137), co nás zarazilo do sedačky. O kolik lepší je testovaný kus, to snad ani nejde přesně popsat. Hlavně proto, jak bezprostředně si vás získá a jak moc vás odvede od zvuku k hudbě. Třeba výšky jsou najednou výrazně znělejší, čistší a jemnější; s výrazně delším dozvukem a živějším vyzněním. Výborným prubířským kamenem při posuzování sestavy libovolné cenové třídy je také prosté tlesknutí dlaní, které se v této skladbě několikrát opakuje a které jen ty skutečně prvotřídní systémy dokážou přenést živě a přirozeně. Luxman M-800A nepřekvapivě neselhává a prokazuje svůj talent a věrnost. Opět se také ukazuje, že preferuje ve svém zvuku veliký klid a celkovou uvolněnost, prostě pravý opak suchého, chladného analytického přednesu.

Podobnou výzvou je i rychlý a pronikavý vokál Patricie Petibon v Offenbachově „Orphée aux enfers" z desky „Les Fantasies" (2002 | Virgin | 7243 5 622 94 2 6). Koncový zesilovač Luxman už prokazuje svou příslušnost ke třídě, kde je úplně jedno, na jakou hlasitost hrajete. Velmi potichu i poměrně dost nahlas, M-800A drží své charakteristiky neměnné – i potichu dokáže zvuk příjemně dýchat. Hlas je také krásně prokreslený, jemný a i velmi intenzivní vysoké polohy jsou dobře zvládnuté a neútočné. Luxusní jsou pak housle a vůbec celý orchestr – akustické nástroje jsou dramatické, dynamické, plné vnitřního života a jiskry. Opět je vše ale velice klidné a příjemné.

Nepodlehněte ale dojmu, že Luxman M-800A je určen pouze pro laskavý a klidný přednes, kdepak. Metalovou jízdu „Waking the dead" ze stejně pojmenovaného alba skupinky L.A. Guns (2002 | Spitfire | SPT-15192) prodal Luxman jako famózně semknutou a tepající jízdu. Subjektivně se zdálo, že mohutný, skvěle kontrolovaný bas skladbě docela dost dominuje, vyznění je lehce temnější. Možná je to i proto, že přednes je velice kultivovaný a vše má svůj čas se rozvinout a dokonale usadit. I přes veškerý klid je tu cítit tah na bránu, drajv a nevyčerpatelnou energii. I kytary jsou pěkně svižné, čisté a energické.

Výlet Franka Zappy do jazzového světa v podobě živého dvojalba „Make a jazz noise here" (1993 | Rykodisc | RCD 10555/56) je nahraný velice čistě a jednotlivé nástroje jsou skutečně velmi přesvědčivé. Luxman M-800A jim svou energií a čistotou dodá jen na příjemnosti, je vysloveně radost poslouchat třeba brilantní, zřetelně kovový saxofon. Ten ani v divokém ryku ve „Strictly genteel" nezní hrubě či jakkoliv nepříjemně, jeho charakter je jasný, znělý a přitom velice klidný. Rytmus skladby podtrhují rychlé, čisté a velmi důrazné perkuse. Působivá je i dynamika – jakmile si „tu svou" začnou vést kontrabas, dechy, bicí, kytary, klávesy i vokály, na spoustě sestav vznikne zvuková koule s větší či menší čitelností. Luxman ale jde dál a ospravedlňuje svou cenovku do poslední koruny.

Na instrumentálně jednoduchých skladbách je zřetelně znát, jak M-800A nakládá se zvukem. Snad až příliš prezentní a naléhavá nahrávka Boba Dylana „Blowin´ in the wind" z výběru „DYLAN" (2007 | Columbia | 88697 16131 2) je v podání tohoto zesilovače značně umravněná a poklidná, hrany jsou lehce uhlazené a tím pádem si v pohodě užijete jasnou, akorát velikou a barevně věrnou akustickou kytaru i neútočnou, i když stále dostatečně říznou harmoniku. Skvělý je i Dylanův hlas, visící pevně v prostoru, nádherně plastický a prokreslený, plný informací. Když na to přijde, Luxman umí být velmi konkrétní a sebejistý.

Koncový zesilovač Luxman M-800A je nádherný, jednoduše krásný a příjemný. Velmi dobře vystihuje filozofii firmy, koncentrovanou do motta „Co chcete poslouchat? Audio komponenty? Nebo hudbu?". Tenhle zesilovač vám totiž nabídne právě hudbu a radost z ní; jemnou, rafinovanou, klidnou a bohatou. Barevnou, krásnou a plynulou. A výsostně muzikální a zábavnou. Luxman M-800A se nesnaží zdůraznit každý maličký detail, nesnaží se ohromit vás žádnou částí spektra, protože tak živá hudba nezní. Některým uším snad občas může přijít charakter Luxman chvilkami až příliš klidný, je to ale tím skvělým klidem a pohodou, kterou kolem sebe šíří, tím silným, vše pronikajícím charismatem. Luxman M-800A pak dokonce v konkurenci dnešních ultra drahých strojů nepůsobí ani předražený, jakkoliv za jeho pořízení dáte rozhodně veliké peníze. Nicméně vezmeme-li v úvahu třeba nejčastěji porovnávaný model Accuphase A-65, který v Japonsku stojí stejně jako Luxman, ušetříte v našich podmínkách při nákupu Luxman M-800A zhruba 155 000,- Kč, což je v tomto kontextu částka jednoduše obrovská. Dostanete za své peníze navíc zvukovou krásu, luxusní zpracování a možnost se uvolnit a bavit hudební reprodukcí, kterou Luxman M-800A protlačí v podstatě kdykoliv, kudykoliv a kamkoliv a vy ho za to budete mít hluboce a trvale rádi. Právem tak patří mezi to nejpříjemnější a nejlepší, co si ve třídě do půl milionu můžete koupit.

Kč 368 800,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nádherné provedení

+ měkký, klidný a autoritativní zvuk

+ velmi dobré rozlišení

+ zcela klidné pozadí signálu

+ jednoduše se dobře poslouchá

+ poměr cena / výkon

ZÁPORY

- jsou chvilky, kdy může pro někoho být Luxman snad až příliš jemný (ale proto si ho přeci chcete koupit...)